RECENZE divadelního představení Sněhová královna z webového kulturního portálu 1 Sněhová královna  na výšku Pmalý menšíKult.cz
Sněhová královna je na Orlí pěkně bojovná
Že jsem se zbláznila, když chci na konci května a začátkem června, kdy se teploty pravidelně šplhají na tropické hodnoty, mluvit o sněhu? Ba ne, to jen herecký soubor z brněnské Základní umělecké školy PhDr. Zbyňka Mrkose přináší svoji novou hru Sněhová královna. Pod pedagogickým vedením Kamily Olšaníkové se 30. května odvážně ve dvou reprízách vrhli v Divadle na Orlí na Andersena.

Minulý rok, tehdy ještě v Dělnickém domě, soubor předváděl své dovednosti v Jídelně. Tentokrát však sáhli po zcela jiném žánru. Dánský pohádkový motiv není třeba dlouze představovat. Zrcadlo, které se rozletí na tisíc kousků. Jeden utkví malému Kájovi uvnitř oka. Od té chvíle ho královna ze sněhového sídla láká neodolatelným hlasem k sobě, aby složil magické slovo, zatímco Gerda, jeho věrná kamarádka, to nehodlá nechat jen tak. Vydává se na strastiplnou cestu plnou nástrah, aby bojovala o chlapce svého srdce.
Obsazení inscenace, které je všechno možné, jen ne komorní, dominuje ze začátku malý Káj Filipa Kocmana a malá Gerda Dominiky Damborské. Celým dějem provází Šimon Hrdlička jako Střechýl, který má sice papírově vyprávění v rukou, ale charismatem a energií vysílanou do hlediště ho hravě předčí Tomáš Herajt, jenž si zápornou roli užívá na plné obrátky a navíc s nakažlivým elánem. Sněhová královna Kristiny Vybíralové rezonuje zejména ve scénách s Kájem Janem Sobolem.

Herecký soubor však kromě zmíněných představitelů obsahoval nespočet drobotiny, která se zapojila jako malí ďáblíci, růžový keř, vlaštovky nebo loupežníci. Na úplně nejmenších dětech sice chvílemi šla vidět menší nervozita, jež ale nebyla vůbec rušivá, spíše roztomilá. Udržet disciplinovanost, správné nástupy, sladěné choreografie a důraznou i srozumitelnou jevištní mluvu se v tak rozmanitém kolektivu dá pokládat za nadlidský úkol. Ale zdá se, že Kamila Olšaníková umí pracovat pevnou rukou i s rozmanitostí. Zejména na loupežnické bandě jde vidět, že děti herectví na sto procent baví. Troufám si říct, že v Brně vyrůstá mladá, umělecky založená generace, které značně prospěla změna prostředí, kde se inscenace uvádí. Z mnoha ohledů zastaralého Dělnického domu neležícího v centru rovnou do středu města na Orlí, kde si zkoušejí svoje počiny o desítky let starší studenti JAMU. Nutno podotknout, že se někteří z nich možná na Orlí vrátí znovu jako „Jamáci“, protože potenciál v nich leží – podobně jako tuny bílých vloček snášejících se na zem v tajemném sněhovém království.                                     Klára Tesařová

http://www.kult.cz/divadlo-kino-hudba/divadla/detail/304623


 

 

Komentáře nejsou povoleny.