3 Sněhová královna

Napsali o nás:

RECENZE divadelního představení žáků literárně dramatického oboru Sněhová královna.
Zdroj mediální doména jihomoravských novinářů BrnoŽurnál.

Sněhová královna – tentokrát v brněnském Divadle na Orlí
Hans Christian Andersen by měl radost

Mám pocit, že už jsem to někde napsal: Na dramatické umění nedám dopustit! Miluji tu úžasnou atmosféru, která panuje mezi herci a diváky. Pozvánky do divadel většinou neodmítám; a vůbec nezáleží na tom, jestli přijdou z profesionální scény, nebo od amatérů, třeba od dětí…
Mám několik přátel mezi mladými adepty divadelního umění. Studují nebo studovali na Základní umělecké škole PhDr. Zbyňka Mrkose v Brně-Židenicích. Někteří už poněkud povyrostli, ukončili povinnou školní docházku a věnují se přípravě na své budoucí povolání na středních či vysokých školách. Láska k divadlu, kterou získali na „zušce“, je však neopustila. Občas mě pozvou na svá představení do Bezbariérového divadla Barka či do Dělnického domu v Brně-Židenicích. Tuto středu (30. 5. 2018) měli významnou příležitost vystoupit i v Divadle na Orlí. Účinkování na stejném jevišti, kde „trénují“ budoucí profesionální herci – studenti Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění – pro ně bylo nezapomenutelnou událostí. Rádi by se tam vrátili.
Studenti židenické ZUŠ tentokrát zařadili do svého repertoáru divadelní hru Sněhová královna. Pohádku o boji mezi dobrem a zlem napsal před 173 lety dánský spisovatel Hans Christian Andersen. Většinou ji velmi dobře známe, snad jen stručné připomenutí. Malá Gerda se vydává do paláce Sněhové královny za uvězněným kamarádem Kájem (v originálu je uveden jako Kai). Nalézá ho téměř zmrzlého na ledovém jezeře. Její horké slzy mu rozehřejí srdce, vtiskne mu polibek a zachrání ho svou láskou. Příběh byl několikrát zfilmovaný, existují hrané i animované verze. U nás pohádku natočil v kreslené podobě v roce 1987 režisér Ladislav Čapek. Myslím, že se povedla, škoda jen, že má pouhých 48 minut.
Pozoroval jsem učitelku Kamilu Olšaníkovou, seděla kousek přede mnou. Spolu s dětmi prožívala každý pohyb, každé slovo či drobné přeřeknutí. Po odpoledním představení bylo jistě o čem hovořit. Bezpochyby došlo i na kritická slova a drobná upřesnění, aby večerní premiéra vyzněla co nejlépe. Pozoroval jsem i rodiče a přátele mladých divadelníků. Byli šťastní, že se jejich ratolesti věnují tak ušlechtilému koníčku, jakým je divadlo. I jim patří velké uznání. Podílejí se na výrobě kostýmů a rekvizit a podle svých možností přispívají všude, kde se jen dá. Potlesk v průběhu představení a při závěrečné děkovačce patřil i všem dalším spolupracovníkům, kteří se postarali o scénu, světelný design, hudební a pohybovou spolupráci, zvuk či jevištní stavbu. Hans Christian Andersen by měl určitě radost, dramatizace jeho pohádky v provedení studentů ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose se vydařila.
Pedagogové vždy zdůrazňují, že pochvala patří celému kolektivu, nechtějí „vypichovat“ jednotlivá jména. Plně to chápu – každý jednotlivec je důležitý, všichni přispívají ke zdaru společného díla. Mladí herci doslova zrají jako víno, výkony některých jsou takřka profesionální. Několik už jich okusilo slávu na profesionálních divadelních prknech nebo před televizní kamerou. Tomáš Herajt ztvárňuje roli Juřana v bláznivé férii Bítls autorského tria Slovák – Šotkovský – Štěpán v Městském divadle Brno. O prázdninách ho uvidíme i na Biskupském dvoře. Jeho výkon v rolích Ďábla a Soba ve Sněhové královně byl mimořádný, hrál naprosto skvěle. Pořádně se vyřádil, jak sám říká. Filipa Kocmana (malý Káj) vídáme v České televizi v naučném seriálu o přírodě S Hubertem do lesa. V muzikálu Let snů LILI v Městském divadle Brno před časem účinkovala spolu s company také Alice Krpálková (malá loupežnice). S Taneční a stepařskou školou R+P Bartůňkových, mnohonásobnými mistry České republiky, Evropy a světa, vystupuje Šimon Hrdlička. Coby Střechýl nás ve Sněhové královně provázel celým dějem. Výborní byli Dominika Damborská (malá Gerda), Kristýna Vybíralová (Sněhová královna), Jan Sobol (Káj) a další.
Mnohé studenty příležitost teprve čeká. Všichni určitě neskončí v profesionálních divadlech či v televizi. Budou moderovat různé přehlídky, besedy, vernisáže výstav i jiné pořady. Pedagožka Kamila Olšaníková při každé příležitosti zdůrazňuje, že absolventi základních uměleckých škol mohou uplatnit své znalosti všude, kde je zapotřebí komunikačních dovedností. Má bezpochyby pravdu. Dramatický obor poskytuje spolehlivý základ i pro další studium na pedagogických školách, konzervatořích nebo školách manažerského typu.
Není žádným tajemstvím, že někteří mladí lidé nejsou schopni vzájemně komunikovat, nečtou, neumějí napsat několik souvislých vět, dlouhé hodiny prosedí u počítačů, tabletů či mobilních telefonů. Mnozí se domlouvají jen pomocí SMS-zpráv, plných zkratek, cizích slov a gramatických chyb. Vytrácí se úcta k rodnému jazyku. Je proto velice potěšitelné, že alespoň některé děti si dokázaly najít tak ušlechtilého koníčka, jakým je dramatické umění. Rodičům, kteří je v tomto úsilí podporují, patří mimořádné poděkování.

JAROSLAV BOBEK

https://www.brnozurnal.cz/nazory-glosy/hans-christian-andersen-by-mel-radost/

1bSněhová královna

 

 

Komentáře nejsou povoleny.